Císařovny sestry

Drama CD: Track 2 [Audio zde] Císařovny sestry sestry Na úvod zmínka - odehrává se to před nástupem Youko na trůn. Končí trochu později. Doporučuji po přečtení Tisíc mil větru, Obloha soumraku. Je to přeložené trochu narychlo a neplánuju předělat, dokud nepřeložím obě knížky) Rakushun: Dobře tedy, příští příběh bude o těchto dvou. Je to příběh o sestrách, spojených zvláštním osudem. Před dávnými časy… ale trochu dříve…V zemi království Kei, v městě blízkém Gouten, stál obrovský obchod s kimony. Žily tam dvě sestry. Ta starší se jmenovala Jokaku, formálního jména Onko, ta mladší byla Joei, formálním jménem Karei. Ve srovnání se starší sestrou, která byla velmi tichá a málokdy opouštěla obchod, mladší se ráda ukazovala a hrála si. A také, je známa jako nejkrásnější žena z celého města, ba i celého království. Joei: Hm? Děje se něco v obchodě? To snad ne. Snad ne žádný incidet s youmou. Jokaku: Karei… Karei…Co budeme dělat? Joei: Ach, Onko-nee-san (starší sestro), jaké překvapení! Neříkala jsi, že nevkročíš do tohoto pokojě, protože je na tebe pach kosmetiky příliž silný? Jokaku: Sestříčko, co budeme dělat…? Joei: S čím? Utekl snad ten otravný pes? Jestli ano, nebude ho škoda. Nedávno mi proklouzl a udělal tu louži. Co se děje? Jsi celá bledá. Jokaku: Slyšela jsi? Joei: Co? Jokaku: Právě teď… v obchodě… člověk se zlatými vlasy… Joei: Zlatými vlasy?! Kirin?! Jokaku: To nesmíš! Musíš mu říkat ‘Taiho’. Joei: Slyšela jsem, že opustil horu Hou, ale … kdo by se nadál! Jokaku: Co budeme dělat?! Otec ani matka nevědí, jak Taiha uvítat. Proč by Taiho přišel na místo, jako je náš dům? Joei: To je jasné! Jokaku: Karei, kam to jdeš? Joei: Setkat se s kirinem. Joei: Oh, v tomhle nepůjdu! Nemůžu se s ním setkat v tak prostém kimonu! Ně-něco hežčího…hmm…Ah! To je ono! Kimono vyšívané černou a bílou by mohlo stačit. Jokaku: Karei… Hej, Karei! Joei: Jsi otravná/hlučná. Jokaku: Víš…Víš, proč nás navštívil? Joei: Samozřejmě! Myslela sis, že přišel požádat o šálek vody? Jokaku: Ale… Joei: To královská aura (ouki)! Cítil přítomnost císaře v našem domě. Jokaku: Královská aura? Císaře Kei? Joei: Ano. Kirin cítí auru a vybírá vládce. Není to žádný jiný důvod. Jokaku: Ale v naší rodině jsou samí obyčejní lidé. Joei: Obyčejní, sedláci, ti všichni byli vybíráni za vládce dlouho před námi. Mezi námi, nikdo z rodiny nenavštívil horu Hou (shouzan). Kirin čekal na hoře, až král dorazí víc jak dvacet let. Přišel sem, protože to čekání už nemohl vydržet. To znamená, že to musí být někdo, kdo na horu Hou ješte nevyšel. Jokaku: Ale… to nemůže být. Kdo z naší rodiny? Joei: Kdo ví! Třeba slaný chlapec /slaneček. Každopádně, jdu! (*řekla ‘shionin’. Shio = sůl, nin´řlověk - je to nějaká Japonská slovní hříčka) Jokaku: Počkej, Karei! Joei (myšlenky): Řekla jsem, že jsem to nevěděla, ale samozdřejmě jsem měla silné tušení. V naší rodině nebyl nikdo kromě jediné osoby, aby se stala královnou. Pokud vyloučím sebe, tu, jejíž krása je známa i v sousedních vesnicích, má dobré schoplnosti s vycházením s lidmi a vyniká ve všem, co dělá, včetně vědomostí, hudbě, obchodě… tu není nikdo jiný. Kdyby moji rodiče nebyli proti, už dávno bych navštívila horu Hou. *rachot všude* Nějaká dívka: Ah! Lady Karei! Prosím vraťte se do pokoje! Joei: To je v pořádku. Zdá se, že má s námi nějaké jednání/obchod. Keiki: Není pochyby. Konečně jsem zde. Jokaku: Takže tento člověk je taiho… vypadá jako člověk. Koei: Samozřejmě. Nakonec, je to kirin. Jdi, sestro, ať můžu projít. Joei: Takže vy jste taiho. Keiki: Ano. Joei: Jsem dcera rodiny Jou, zvaná ‘Ei’. Toto je má sestra, “Kaku”. Proč jste sem přišel? Keiki: Přišel jsem sem, abych hledal svého pána. Konečně se s ní mohu setkat. Joei: Slyšela jsi to, sestřičko! Řekl, že hledá pána! Zajímalo by mě, co to znamená. Jokaku: *vzdech* Joei. Sestro? Jokaku: Slyšela jsem, že kirinové jsou překrásné stvoření, ale… ty vlasy… a ta ústa… to je pohled jako na boha. Joei: Co to říká? Keiki: Omluvte mě (uhněte :D). Joei (myšlenky): A v tu chvíli jsem viděla něco, čemu jsem nemohla uvěřit. Kirin… Keiki, poklekl. Jako dítě jsem slyšela, že kirinové jsou stvoření, kteří před nikým nikdy neskloní hlavu. S jedinou výjimkou. Ale nebyla jsem to já, před kým Keiki klečel. Sklonil svoji hlavu před mojí sestrou, Jokaku, a pak poklekl na jedno koleno. Joei: Eh?! Jokaku: Um… co to děláš? Joei (myšlenky): Pak Keiki přiložil čelo na sestřin nárt. Keiki: Vůlí nebes, přišel jsem vás přivítat, vaše výsosti. Jokaku: Prosím zadrž. Joei: To nemůže být pravda!! *všichni jsou šokováni* Keiki: Vždy budu po vašem boku, nikdy vás nezklamu, zavazuji se vám svoji věrností. Joei (myšlenky): Sestra tam bezeslova stála. Jak jsem si myslela. Málokdy opouští svůj pokoj, hraje si se zvířaty, nemá žádné zájmy, dokonce ani básně, netřeba se zmiňovat, že postrádá šarm, sestra, která se mi nikdy nemůže rovnat. Sestra jako ta nemůže být vybrána kirinem. A není možné, aby má sestra přijala takovou zodpovědnost. Tak jsem řekla nahlas. Joei: Připozdívá se, Taiho. Jokaku: Přijímám. Joei: Sestro! Jokaku: Půjdu s tebou. *všichni jsou šokováni* Keiki: Prosím, pojď se mnou do Kinpa paláce. Keiki (všem): Její veličenstvo je zde. Keiki (k Joei): Její veličenstvo je zde. Joei: Ah! Ano, ano. Joei (myšlenky): Když jsem si zoufale klekla a sklonila hlavum, stále jsem odmítala pochopit, co se právě stalo. *dav potěšen* Joei (myšlenky): Královna Kei usedla na trůn. Ale říkalo se, že ti, co byli na slavnosti, mohli vidět do zahaleného obličeje jen na malý okamžik. Já se rozhodla, že na slavnost nepůjdu už od začátku. Joei (myšlenky): Ale po několika měsících jsem byla zavolána do Kinpa paláce. Protože to byl královský rozkaz, nemohl zůstat neuposlechnut. Joei: Omluvte mě *Chosai-sama, děje se něco s mou sestrou? (poznámka: chousai je vedoucí šesti ministrů) Seikyou: Její veličenstvo vypadá vyčerpaně. Joei: Chápu. Seikyou: Takže bychom rádi, kdyby jste ji utěšila. Joei: Ale já… *Keiki klepe na dveře* Keiki: Vaše výsosti, vaše výsosti. Čekají na vás neodkladná *hlášení, které si vyžadují vaši přítomnost. Též se musíte zúčastnit ranního zasedání. (*soujo: hlášení, i předložena králi dvorními úředníky) Joei: Keiki… Co to děláte? Seikyou: Taiho, jak si přálo její veličenstvo, přivedl jsem Ei-dono. Prosím, nechte ji projít. Keiki: Chosai… Říkal jsem, abyste ji nepřiváděl. Seikyou: Taiho, je to přání jejího veličenstva. Keiki: Jestliže to uděláme, její veličenstvo se jen zamkne ještě hlouběji do císařského paláce a nikdy nevyjde ven. Co bude s ranním zasedáním? Úředními pracemi? Hlášeními? Seikyou: Obávám se, že jsme si již za více jak dvacet let zvykli na císařský dvůr bez vládce. A jistým způsobem jsme zvládli zřizovat chod královský věcí. Teď, prosím, nechte její veličenstvo odpočívat. Keiki: Ale… Joei (myšlenky): Když jsem viděla umíněného Keikiho, který mě nenechá projít, cítila jsem se deprimována. Záhadné boží stvroření, které se před námi tehdy zjevilo teď nebylo nic, jen chladná dekorace bez lidského srdce. Protože vybral sestru, měl by trpět víc. To jsem si myslela. Joei: Jdu dovnitř. Keiki: Prosím, zadržte. Joei: Sestro! Onko-onee-sama! Karei přišla! Vaše sestra Karei je zde! Prosím, ukaž mi svůj obličej. Jokaku: Karei… *dveře se otevírají* Jokaku. Dovnitř, rychle. Joei: Zdovolením. Keiki: Vaše veličenstvo! *dveře se zabouchly* Seikyou: Nic jsme nezmohli. Udělali jsme, co jsme mohli. Nechte to být, taiho. Keiki: Ano. *uvnitř* Joei: Je to čest vidět její veličenstvo. Jokaku: Zapřísahám tě, prosím, přestaň s tím. Pro mě jsi stále moje malá sesta, Karei. Joei: Opravdu?! Sestro, jsem tak šťastna. Jokaku: Proč jsem tehdy odpověděla, že "přijímám". Když jsem pohlédla do těch očí, slova vyšla z úst. Ale bylo to hloupé. Joei: Co to teď říkáš. Jokaku: Ale je to pravda. Nemám na to být císařovnou. Kei ztratila svého vládce před více než dvaceti lety. Království je v troskách, youmy stále divočejší. Já… dcera obchodníka… Co můžu dělat? Joei: Sestro. Jokaku: Kdyby jsi to byla ty, jsem si jistá, že by jsi si vedla mnohem lépe, že Karei? Joei: To snad… Jokaku: I když jsem přítomna na ranních zasedání, nikdo mě neposlouchá, ale stále se ptají “Co tohle, co tamto?”. Chosai Seikyou mne utěšuje, ale nemohu se obrátit na taiha. Joei: Proč? Kirin má přeci pomáhat císařovně, správně? Jokaku: Ať už řeknu cokoli, říká “To nelze”, “Ne, to nemůžete”, “Chovejte se jako císařovna”, “Prosím, rozhodněte se sama”. To on mě vybral za císařovnu a přesto mě nutí dělat něco, čeho nejsem schopna. Před chviličkou mně požádal, abych převzala vládu. Řekl, že nemohu mít moc pouze formálně a neužívat ji. Joei: Sestro… ale už je příliž pozdě ustupovat. Jestliže ti mohu s čímkoli pomoci, prosím, řekni. Jokaku: Ah! Karei! Děkuji ti! Přála bych si, aby jsi zůstala tady v Kinpa paláci. Joei: Já? Tady v královském paláci? Jokaku: Jsou tu samí cizí lidé. Nebudeš muset nic dělat. Kdyby jsi tu aspoň byla, abych si měla s kým povídat a mohla slyšet tvůj krásný zpěv… Joei (myšlenky): Když to dořekla, objala štěně a dala mu pusinku. a pak jsem se uviděla jako to štěně. Ale ona nerozumí pocitům ostatních. A zrovna, když jsem ji chtěla chladně odmítnout… Joei: Sestro-- Jokaku: Zamozdřejmě, nechám tě zapsat do seznamu *moudrých. (*sage - nesmrtelní. Existují obyčejní sage - poddaní krále, a nebeští sage - slouží bohům a sídlí vysoko v horách) Joei: Vskutku! Jokaku: Otec a ostatní se příliž báli a odmítli nabídku, ale já sy myslím, že ji ráda přijmeš. Nakonec, až budeš registrovaná jako moudrá, žůstaneš krásná a budeme moci zůstat navždy spolu. Joei: Nemohla jsem odmítnout. I když jsem mladá a rozmazlená, věděla jsem, že jednoho dne zestárnu. tát se moudrou a získat věčné mládí bylo něco, čeho jsme si cenila a doufala v to. Jokaku: Kaei, žádám tě. Prosím, pochop. Nenechávej mě samotnou./Neopouštěj mě. Joei: *vzdech* Rozumím, sestřičko. Jestliže tak naléháš, zůstanu. Jokaku: Opravdu?! Joei: Není jiná volba. Nakonec, sestra to sama nezvládne. Jokaku: Ah! Karei…. *smích* Joei (myšlenky): poté se setra jen vyjímečně zapletla do královských záležitostí. Nezáleželo na tom, jak moc Keiki naléhal, odmítala účastnit se ranních zasedání. Chtěla si se mnou jen povídat. Ale mluvila jen o takových věcech jako dětství nebo její nespokojenost s Keikim a ostatních úředníků. První člověk, kterého to přestalo bavit, jsem byla já. Začala jsem se sestře vyhýbat .Pak ale jednoho dne… *v zahradě smích malých dětí* Joei: Ah! Jaké klidné místo. Jokaku: Karei, Karei! Vypadáš dobře. To je dobře. Joei: Sestro… ah, ne, vaše veličenstvo. Taiho také. Toto je? Jokaku: Překrásné místo, že. To je má zahrada. Správně, Keiki? Keiki: Ano. Joei (myšlenky): Viděla jsem, jak ji Keiki věnoval malý úsměv. To bylo poprvé, co jsem ho viděla smát se. Bylo to opravdu překrásná zahrada. Louka rozkvetlá překrásnými rostlinam ia květinami. Domovy pro děti a starší. Les, do kterého se slétavali zpěvní ptáci. Bylo to jako pokladnička připravena přesně pro moji sestru. Ale co mě překvapilo nejvíce, byla má sestra s rukou propletenou s Keikiho, pozorujíc ho s vlhkýma očima. Jokaku: Tato zahrada je od Ei provincie um… Jak to bylo? Od lorda odněkud… Keiki: Z Hokui, vaše veličenstvo. Dar od Gahou z Hokui. Jokaku: Správně, správně, přesně tak. Keiki, ikdyz byl Seikyou proti, nemohli bychom z Gahou udělat provincionálního lorda provincie Wa, když mi dal tak báječný dar. Keiki: Vaše výsosti. Jokaku: prosím, Keiki. Keiki: Jestliže si to Její výsost přeje. Jokaku: Ah! Keiki! Joei: Sestro… zdá se, že jsi se s taihem docela sblížila. Jokaku: Keiki odešel před pár dny někam na cestu. A když se vrátil, otevřel mi své srdce. Joei: Srdce …? Keiki: Ne, já jen… jsem ohleduplný/pozorný k vaší výsosti. Jokaku: Usmál se na mě… jen pro mě/kvůli mě. Jaké krásný úsměv. Zapomněla jsem, že jsem se právě kvůli této kráse dostala sem a přijala trůn. To je v pořádku, dokud je Keiki po mém boku. Jsem tak šťastna. Joei: sestro… Joei (myšlenky): Kirin je zvíže, ať už je jakkoli krásný. Něco uvnitř sestry se začalo lámat. Keiki: je na čase, Vaše výsosti, abyste se vrátila. Jokaku: Ne! Keiki: Vaše výsosti. Jokaku: už jsem slíbila dětem, že je budu učit básním. Prodnešek zůstanu tady. Keiki: neukázala jsem se už několi kdní. Dvůr je znepokojen. Jokaku: Seikyou to zvládne. Keiki: vaše výsosti. Jokaku: Karei, zachraň mě! Joei: sestro. Keiki: Vaše výsosti. Joei: Taiho, vylekáte Její Výsost, pokud budete mít tak děsivý výraz. Keiki: Ha… Jokaku: Ano, Keiki. Prosím, usměj se. Jen pro mě, prosím. Joei (myšlenky): Štěstí mé sestře netrvalo dlouho. *věci padají, křik žen* Jokaku: Proč jsi byla u Keikiho tak blízko?! Co jsi mu chtěla?! Maid: Vaše Výsosti, prosím, odpusťte mi! Já jen… Keiki: Vaše Výsosti… ona mi jen připravovala nové oblečení. Jokaku: Ne!! Klame tě, Keiki! Neodpustím jedinému člověku, který se ti přiblíží! Ne… brzy… Joei: vaše Výsosti! Co se to děje? Jokaku: Ty poslouchej taky, Joei. Není třeba mít v Gyoutenu ženy (hlavní město). Ženy budou vyhnány ze dvora! Keiki: Vaše Výsosti, prosím, odpusťte jim. Ti lidé nemají kam jít, jestliže je potrestáte. *Jokaku bije nějakou služebnou* Jokaku: To ty klameš taiha? Huh?! Kirin je laskavé zvíře. Pokud uvidí slzy, neřekne ‘ne’. Vy všechny to víte a stejně…! Keiki, přikaž svým shirei, aby vyvedli tyhle lidi! Keiki: Vaše Výsosti! Jokaku: Jestliže nepohnou nohama, odsekni je. Jestliže se budo udržet sloupu, usekni ruce. Není třeba váhat nad těmi, kteří neuposlechnou královský příkaz. Joei: Vaše Výsosti…?! Jokaku: Neslyšela jsi, Joei! Ty taky odejdeš! Taky tě odstraním ze seznamu moudrých. Nikdo… Nikdo se nepřiblíží k mému Keikimu! *šílený smích* Joei (myšlenky): Má sestra se do Keikiho příliž zamilovala a ztratila srdce. Aby získala jeho lásku, vypuzovala všechny žany. Nejdříve vyhnala všechny ženy z paláce. Ale protože s nimi měl Keiki slitování, sestřina zloba zašla ještě dál, až nakonec nařídila, aby byly všechny ženy z klálovství Kei vyhnány. Keiki: Vaše Výsosti, jestliže bude Kei bez žen, zanikne. Nebesa vám neodpustí. Jokaku: To mi nevadí… dokud jsi se mnou. Joei (myšlenky): Ale i tak, nebylo možno, aby všechny ženy odešly z království. Většina se ukrývala doma s se zatajeným dechem. Já spoléhala na provinciálního lorda provincie Sei, lorda Onseii, který o mně projevil zájem a ukryl mě a provincionálním paláci. Po krátké době se mi doneslo, že Keiki onemocněl Shitsudou. Rezignovala jsem na trest a vrátila se do Kinpa paláce. Kirin umírá, pokud onemocní shitsudou. Jestliže se to stane, vládce nedpouho po něm též umírá. *kroky* Joei: Sestro! Jokaku: Karei… co se děje? Dlouho jsem tě nevidela. Joei: Eh? A-ale… nic. Jokaku: Podívej! Můj Keiki! Joei: *zajíknutí/vyjeknutí* to je… taiho?! Joei (myšlenky): Leželo tam něco, co připomínalo uschlý strom na pokraji smrti. Jokaku: Nedívej se!! Nepřibližuj se j němu! Joei: Co cheš dělat? Potrestat mě? Jokaku: Ne… To já bych měla být potrestána. Protože jsem byla špatná… Proč jsem nebyla potrestána… Proč to padlo na keikiho, který je bez viny. Joei: Vzmuž se! Jsi císařovna tohoto království. Jokaku: Ne!! Ne, ne ,ne!! Prosím, zachraňte Keikiho… Keiki… pouze Keiki. Prosím!! *pláč* Jokaku: Musím jít. Joei: Jít? Kam?? Jokaku: Na horu Hou. Jsou tam nebeští moudří. Hodlám požádat Nebesa, aby mě nechaly odstoupit. Joei: Odstoupit?! Tím chceš říct, že se chceš vzdát trůnu? Jokaku: Co to přinese, když budu dále císařovnou? Království se stále rozpadá, přírodní katastrofy jsou všude, žádní úředníci mi nejsou oporou. A… mlj drahý Keiki je na pokraji smrrti. Já… musím dát Keikimu svobodu. Joei: Sestro, nerozumíš!! Jestliže chce vládce odstoupit*, zemře! Vládce se nestane znovu nesmrtelným! (**Zenjo: cesta na horu Hou s požadavkem odstoupení z císařského postu si žádá konec života) Jokaku: Eh. Já vím. Když to udělám, Keiki bude moci najít nového vládce. Bude zdravý. Proč jsem na to nepomyslela dříve? Karei… Jdu na horu Hou. Joei: Sestro… Joei (myšlenky): Sestra zmizela. za pár dní, hakuchi a Niseiském paláci oznámil smrt císařovny a zemřel. To byl konec krátké vlády mé sestry, která trvala šest let. Od toho dne se Keiki začal pomalu uzdravovat. Nedlouho poté začal cestovat skrz království a hledal vládce. Stále jsem přemýšlela, proč má sestra musela zemřít… jak se mohla stát tak absurdní věc. A pak jsem si uvědomila, že to vše začalo v ten okamžik… *zpátky v čase* Jokaku: Přijímám. Joei(myšlenky): Moje sestra se nemusela stát císařovnou. Keiki vybral špatnou osobu. Pak… Musím napravit tu chybu. Ano! Kdyby tehdy vybral mě, věci by takto nedopadly. Oznámila jsem to provinciálnímu lordu provincie Sei… Jokaku: Jsem císařovna Kei. Stanu se jí. Mohu? Jokaku (myšlenky): Zamožřejmě, provinciální lord provincie Sei si byl dobře vědom, že mě Keiki nevybral. Ale lidé se báli, že bude pokračovat nepřítomnost vládce a doufali v nového. Přesně, jak jsme si myslela. Jokaku (myšlenky): důležitý člověk podpořil naši věc. Dal mi, co jsem chtěla. Keiki: *sten* Joei: Vypadáš dobře, Keiki. Tak, pojď sem vedle mně. Pak všichni uvidí, že jsem nová císaařovna Kei. Keiki: *hrozivý sten* Joei: Hm? Nelíbí se ti to? pak to řekni… řekni “tato žena je falešná císařocna”. Nemůžeš? Co zmůže zvíře bez hlasu dělat? To vše, protože jsi se mýlil. Jen vracím vše tak, jak to mělo být. Rozumíš? Keiki: *odmítavý sten* Joei (myšlenky): Ten, co mě podpořil byl vládce země Kou. proč by vládce jiné země… nebylo třeba, abych se nad tím zamýšlela. Den za dnem, velikost mé armády rostla, jedna za druhou, provincie byly pod mou vládou. Ale… Podpora vládve Kou náhle zmizela. Armáda, kterou jsem v životě neviděla, přeletěla přes oblohu provincie Sei. Joei: Proč by přilétla císařsk armáda království En?! Žeby invaze?! Tvdí, že je s nimi vládce Kei?! To je nemožné! Vládce Kei je právě zde! Já jsem císařovna Kei. Já! *bouchly dveře* Joei (myšlenky): Ukryla jsem se… se svojí malou armádou, do Kinpa paláce – Paláce, kde jsem měla být. *dveře se otevřely* Seikyou: To… Karei-dono. Joei: Seikyou. Pospěš si a proveď korunovační ceremonii. Teď hned. Seikyou: Takže vy tvrdíte, že jste Její výsost? Ale nevidím taiha. Joei: Armáda falešné císařovny ho zajala a provinciálním paláci Sei. Seikyou: Falešná císařovna? Joei: Falešná císařovna přivedla cíšařskou armádu z En. Seikyou: En? Joei: A… zdá se, že je to *kaikyaku! (*kaikyaku - kai=moře, kyaku=návštěva - ten, co přišel od moře) Seikyou: Oh… Joei: Jestliže vstoupí do kinpa paláce, Vládce En ji využije jako omluvu a vytvoří kolem ní císařský dvůr. Seikyou: To jistě. Joei: Já chci pouze trůn. Seikyou: Ano. Joei: Mimo to, dám ti vše ostaní… Můžeš tomu říkat císařský příkaz. Seikyou: Pak… Vám budu říkat "Vaše Veličenstvo". Joei(myšlenky): Kinpa Palace byl můj. Ale, bez času připravit armádu se nová armadá ve jménu nové císařovny nebezpečně přiblížila. Vojáci, kterí se zalekli kirinova stínu, se podřídili nepřátelské armádě jeden za druhým, dokud nezbyl jediný voják na mé straně. En-ou: Youko, jsi v pořádku? Youko: Děkuji, císaři En. Tohle je státní komora Kinpa Palace? En-ou: Vypadá to tak. Joei: Taková drzost. Chcete pošpinit trůn krví? Youko: Kdo to je? En-ou: konečně se setkáváme. Falešná císařovno. Jste Joei? kaj se za své hříchy! Joei: Hahahaha! O čem to mluvíš? Ty, vůdce, co podporoval falešnou císařovnu a napadl nás. En-ou: Jestli je tohle invaze, už bych dávno byl potrestán Nebesy. Fakt, že tu stojím nezraněn je důkaz, že Youko je císařovna Kei. Joei: Říkáš císařovna Kei. En-ou: Nepřibližuj se. Jestli to uděláš... Youko: Zadrž! Zadrž prosím. En-ou: Císařovno Kei. Youko: Tento člověk… Chci si zkusti promluvit s falešnou císařovnou. Joei: Takové hlouposti! Já jsem pravá císařovna. Youko: Prosím. Poslouchej mě. En-ou: Rozumím, je lepší, když se o všechno postaráš sama. Pak bude všem jasné, že císařovna porazila falešnou císařovnu. Ale Youko, klálovství Kei má dva královské poklady. První je Suiguutou, který porazí každé zlo. A druhým je Hekisouju, který vyléčí každou ránu. Oba reprezentují moc vládce. Nepleť si jejich použití. (Do not mistake its usage.) Youko: Ano. Nechávám ti Sugimoto na starost. En-ou: Dobrá. Všichni pryč! Nikdo se sem nepřiblíží! *dveře se zavírají* Youko: Jestli chceš, můžeš utéct. Joei: *smích* Youko: Máš, kam se ukrýt? Prosím, uteč! Joei: Myslíš, že budu mít strach? Já? Já jsem císařovna! Youko: Nejsi… císařovna. *Joei útočí na Youko* Joei: Má sestra je mrtvá. nebesa udělala chybu. A proto tu jsem, abych ji napravila. Já se stanu císařovnou! Youko: Přestaň! Ah! Ne! Jouyuu! Joei: Chceš mě zabít… Chceš zabít mě?! Youko: Omlouvám se! Nechtěla jsem. Omlouvám se! Jestliže použijeme tento drahokam, budeš vyléčená! Hned tě žačnu léčit. Youko: Nech mě! Jestli si nepospíšíme, zranění bude… Joei: Hekisoujuu. Jediný, kdo jej může používat je císařovna Kei. Jen já mohu… jen já! Youko: Nech mě! Joei: Falešná císařovno! Připrav se! Youko: Nepřibližuj se, Joei!! Joei: HAHAHAHAHA! Joei (myšlenky): Srazila jsem stranou tu císařovnu kaikyaku, namířila mečem a rozmáchla se s ním. Byla jsem rychlá, jako kdyby mě posedla youma. Uvědomila jsem si ale, že jejímu zásahu se nevyhnu. V tu chvíli… ve svetle meče, jsem viděla nostalgický obličej. Jokaku: Kaei…. Kaei… Joei (myšlenky): V tu chvíli jsem si něco uvědomila: Tolik jsem ji nenáviděla… nesnesla jsem ji… a také jsem ji milovala. Chtěla jsem dokázat, že má sestra nebyla špatná, a že vinu nesla Nebesa. Dát trůn té kaikyaku. Já… Co chci já… Nikdy nebudu mít. Rakushun: Youko, císařovna Kei, porazila falešnou císařovnu a převzala trůn. Youko o boji s falešnou císařovnou nikomu nic neřekla .To proto o tom nikdy nemluvím.